AI will not save time; it will make systems bigger. The advantage will shift from code to ideas, taste and knowledge that is not public or obvious.
#1Speed turns into reach. People did not turn faster transport into saved time, but into reach: they still travel about an hour a day, just farther (Marchetti’s constant). With AI, the constant is the programmer’s attention and time. Generation is fast, but not instant. Teams will not work less; they will reach further and build larger, more complex systems [1].
#2What gets thrown away soon is not maintained. The ratio decides: if AI makes generation cheaper faster than repair, more new code will be generated than old code repaired, and code will be short-lived [2]. If both get cheaper alike, old systems may live longer, because a rewrite still carries risks that AI does not remove.
#3Aging will speed up. Software does not age on its own, but because the world around it moves. AI speeds up the surrounding world, so even old hand-written code ages faster, unless AI also makes its modernization cheaper [3].
#4 The advantage leaves the code. AI is a factory of common practice and makes cheap everything that is public, including research and complex algorithms. The advantage lies in knowledge that public data does not contain and that has yet to be discovered. When everyone can cook, the chef’s taste and intuition decide: what to make and what to leave out [4].
#5 What cannot be sped up grows in value. The scarcest things are those that can be sped up only a little: understanding and verifying code, but also building a brand and a user base [5].
What grows slowly matures slowly, but also ages more slowly [6].
CZ:
Rychlost se mění v dosah: 5 úvah o softwaru v době AI
AI neušetří čas, zvětší systémy. Výhoda se přesune z kódu do nápadů, vkusu a znalostí, které nejsou veřejné.
#1Rychlost se mění v dosah. Lidé zrychlení dopravy neproměnili v ušetřený čas, ale v dosah: cestují pořád zhruba hodinu denně, jen dál (Marchettiho konstanta). U AI je takovou konstantou pozornost a čas programátora. Generování je rychlé, ale ne okamžité. Týmy proto nebudou pracovat méně, ale dosáhnou dál, postaví větší a složitější systémy [1].
#2Co se brzy zahodí, to se neudržuje. Rozhodne poměr: když AI zlevní generování rychleji než opravu, bude se víc generovat nový kód než opravovat starý a kód bude žít krátce [2]. Když zlevní obojí, mohou staré systémy žít déle, protože přepis dál nese riziko, které AI neodstraní.
#3Stárnutí se zrychlí. Software nestárne sám od sebe, ale tím, že se svět kolem něj hýbe. AI okolní svět zrychluje, takže rychleji stárne i starý ručně psaný kód, pokud mu AI zároveň nezlevní modernizaci [3].
#4 Výhoda odchází z kódu. AI je výrobna běžných postupů a zlevňuje vše, co je veřejně dostupné, včetně výzkumu a nových algoritmů. Výhoda zůstává ve znalosti, která ve veřejných datech není a teprve čeká na objev. Když vařit umí každý, rozhoduje vkus a intuice kuchaře: co uvařit a co vynechat [4].
#5 Co nejde zrychlit, zdražuje. Nejvzácnější je to, co zrychlit lze jen málo: porozumění a ověřování kódu, ale také budování značky a uživatelské základny [5].
Co pomalu roste, pomalu dozrává, ale také pomaleji stárne [6].
- Marchetti, C. (1994). Anthropological invariants in travel behavior. Technological Forecasting and Social Change 47(1), 75–88.
- Kirkwood, T. B. L., Kapahi, P., Shanley, D. P. (2000). Evolution, stress, and longevity. Journal of Anatomy 197(4), 587–590.
- Parnas, D. L. (1994). Software Aging. ICSE 1994.
- Goddard, J., Eccles, T. (2013). Uncommon Sense, Common Nonsense. Profile Books.
- Baumol, W. J. (1967). Macroeconomics of unbalanced growth: the anatomy of urban crisis. American Economic Review 57, 415–426.
- Šmalgauzen (Schmalhausen), I. I. (1926). Problema smerti i bessmertija (Проблема смерти и бессмертия). Moskva–Leningrad: Gosizdat.





























